Když mluvíme o aktech lásky, jedním z nich je adopce, a to nejen pro náš druh. Někdy beze slov, ale s pohledem, stačí pochopit, co naši psi cítí. Když jdeme do útulku a díváme se na jejich malé tvářičky, kdo si troufne říct, že neříkají „adoptuj si mě“?! Pohled může odrážet duši zvířete a jeho potřeby nebo pocity.
Na našich stránkách chceme vyjádřit slovy některé pocity, které si myslíme, že vidíme z očí psa, který chce být adoptován. Přestože se dnes dopisy kvůli vzhledu e-mailů a sociálních sítí téměř nepoužívají, pokaždé, když je dostaneme, je to milé gesto, které nás vykouzlí k úsměvu.
Z tohoto důvodu vyjádříme slovy to, co věříme, že zvíře po adopci cítí. Už Malý princ to řekl ve své knize: „Zkroť mě a budu nejšťastnější bytostí ve vesmíru“. Užijte si tento krásný dopis od adoptovaného psa jejímu majiteli
Vážený majiteli,
Jak můžeme zapomenout na ten den, kdy jsi vstoupil do útulku a naše pohledy se setkaly? Jestli existuje něco jako láska na první pohled, myslím, že jsme to měli. Běžel jsem tě pozdravit spolu s 30 dalšími psy a mezi štěkotem, vrčením a laskáním Chtěl jsem, aby sis mezi nimi vybral mě Pořád jsem se na tebe díval, ani ty na mě, tvé oči byly tak hluboké a něžné… Ale brzy tě ostatní přiměli, abys ze mě spustil oči, a já jsem byl znechucen jako tolikrát. Ano, budete si myslet, že jsem taková s každým, ráda se zamiluji a odmiluji, znovu a znovu. Ale myslím, že tentokrát jsem ve vás způsobil něco, co se předtím nestalo. Přišel jsi mě pozdravit pod můj strom, kam jsem se uchýlil pokaždé, když pršelo nebo mi zlomili srdce. Zatímco se vás majitelka útulku snažila nasměrovat na jiné pejsky, vy jste šli mlčky ke mně, kde byla tlačenice definitivní. Chtěl jsem být zajímavý a tolik nevrtět ocasem, už jsem zjistil, že to někdy budoucí majitele děsí, ale nemohl jsem, nepřestal by se točit jako vrtulník. Hrál jsi se mnou 1 nebo 2 hodiny, už si to nepamatuji, ale byl jsem velmi, velmi šťastný.
Všechny dobré věci brzy skončí, říkají, vstali jste a šli směrem k malému domku, odkud pochází jídlo, vakcíny a mnoho dalších věcí. Doprovázel jsem tě tam, skákal a olizoval vzduch, ale ty jsi mi pořád říkal, uklidni se… Uklidni se? Jak bych mohl být klidný? Už jsem tě našel. Trvalo ti to tam trochu déle, než se čekalo… Nevím, jestli to byly hodiny, minuty, vteřiny, pro mě věčnost. Vrátil jsem se ke svému stromu, kde jsem se schovával, když mi bylo smutno, ale tentokrát jsem se hlavou díval jinam což nebyly dveře, kterými jsi zmizel. Nechtěl jsem být svědkem toho, že vylezeš a půjdeš domů beze mě. Rozhodl jsem se spát, abych zapomněl, ne abych byl svědkem magického okamžiku, který se právě stal.
Najednou jsem slyšel své jméno, byl to majitel útulku, co chce? Nevidíš, že jsem smutný a teď nemám chuť jíst nebo hrát? Ale protože jsem poslušný, otočil jsem se a ty jsi seděl, přikrčený a usmíval se na mě, už jsi se rozhodl, že půjdu s tebou domů.
Dorazili jsme domů, náš domov. Bál jsem se, nic jsem nevěděl, nevěděl jsem, jak se chovat, tak jsem se rozhodl jít za tebou, kamkoli mě budeš chtít vzít. Mluvil jsi se mnou tak sladce, že bylo těžké odolat tvým kouzlům. Ukázal jsi mi, kde budu spát, kde budu jíst a kde ty. Měl jsem všechno, co jsem potřeboval, dokonce i hračky, abych se nenudil, jak sis mohl myslet, že se budu nudit? Musel jsem toho tolik objevovat a učit se!
Uplynuly dny a měsíce a vaše náklonnost rostla spolu s mou. Nebudu se pouštět do diskuzí o tom, zda zvířata mají city nebo ne, jen vám řeknu, co se mi děje. Dnes vám konečně mohu říci, že nejdůležitější v mém životě jste vy Ne procházky, ne jídlo, dokonce ani ten roztomilý pes, který žije v byt dole. Jsi to ty, protože vždy budu vděčný, že sis mě vybral mezi všemi.
Každý den mého života je rozdělen mezi chvíle, kdy jsi se mnou, a chvíle, kdy jsi nepřítomen. Nikdy nezapomenu na dny, kdy jsi přišel unavený z práce a s úsměvem jsi mi řekl: Půjdeme se projít? nebo Kdo chce jíst? A já, sobec, jsem nic z toho nechtěl, jen abych byl s tebou, na plánu nezáleželo.
Teď, když je mi na chvíli špatně a ty jsi spal vedle mě, chtěl jsem využít příležitosti a napsat ti to, abys to mohl nosit celý život. Ať půjdu kamkoli, nikdy na tebe nezapomenu a vždy ti budu věčně vděčný, protože ty jsi to nejlepší, co mě kdy potkalo
Ale nechci, abys zůstal smutný, šel znovu stejnou cestou, vybral si novou lásku a dej mu vše, co jsi mi dal, a nikdy na tebe nemůže zapomenout. Ostatní si zaslouží majitele, jako jsem měl já, ten nejlepší!
